Sárynka je kobylka plemene minishetland, zakladatelka našeho stáda poníků.
Ve třech letech byla dovezená z Holandska, poté vystřídala mnoho majitelů – až skončila u nás.
Je vděčná, pracovitá a skvělý parťák pro děti, s kterými se účastní i hobby závodů.
Nejhorší její vlastností je „žravost“, to jde všechna poslušnost stranou a bříško jí pěkně roste.
Charlotta je také kříženec minishetlanda a minihorse.
Je nejmladší z našich poníků, ale ve stádě má postavení vůdčího koně.
Je ještě trochu hříbě, vítá každou příležitost ke hraní nebo vymýšlení „konin“.
Ráda hraje fotbal nebo „trénuje na gymnastickém míči“. Zatím se sama učí, ale je to holka šikovná.
Kříženec minishetlanda a minihorse, je největší z našich koníků, ale i tak měří pouze kolem 80cm.
Její nejoblíbenější činností, hned po žraní je škrábání, hlazení a čistění, čím více rukou, tím lépe.
Horší je to s pohybem, je trošku lenoch, ale jakmile jí stádo mizí, dokáže běžet jako na dostizích.
Děti se u ní musí umět trochu prosadit, aby byla ochotná vykonat jejich povely, ale pokud se to podaří, ráda vyhoví.
Naše kozí stádo v současné době tvoří tři dospělé kozy plemene hnědá krátkosrstá a dvě mladé kozičky.
Nejstarší a zasloužilá matka Dina, její dcery Polly, Daisy a Minie a dcera od Polly Hvězda (jména vymýšlí děti).
Při pořizování koz byl můj prvotní záměr především mléčná užitkovost, prodáváme mléko formou prodeje ze dvora a pro rodinu vyrábím sýr, tvaroh, jogurt.
V současné době již nechávám pít kůzlata co nejdéle a kozy jsou stejně jako koně domácí mazlíci.
Na příměstských táborech si s nimi děti užijí spoustu legrace, na rozdíl od koní mají svou hlavu a při soutěžích nejdou vždy tam, kam by měly.
Terezka je shetlandská klisna. A je velmi odlišná od Vendelínka.
Je něžná a citlivá. Při kontaktu s člověkem se drží zpátky.
Je ochotná nechat se ovládat i malým dítětem, sveze bezpečně i nejezdce.
Ve skrytu duše je velmi mazaná a přesně ví, kdy jste za sebou špatně zavřeli branku nebo že právě spadlo z jabloně to nejsladší jablko.
Tony je v první řadě veeeelkýýýý fešák:).
Je to kůň, se kterým jsme se většinu věcí učili „ruku v ruce“. Jsme spolu víc než 14 let.
Díky němu jsem pronikla do přirozené mezidruhové komunikace, něco zvládneme přeskočit, zakroužili jsme spolu po drezurním obdélníku, přežil mé pokusy o zapřahání (tahal klusáckou sulku).
Bezpečně sloužil jako „těhotenský kůň“ a drandí na něm mrňousové.
Pod vedením dospělého je Tony „jako beránek“.
Svůj temperament uplatňuje hlavně při vyjížďkách.
K lidem je otevřený a přátelský.